Akcíz v Praze Libuši
Akcízy bývaly stavěny především u významných cest. Jeden byl například na Chodově, další bychom našli v Modřanech. Libušská cesta na Jílové tolik důležitá nebyla, přesto zde domek akcízu vyrostl. Proč právě zde? Odpověď najdeme nejspíše v souvislosti s bohatým chovem hus na Libuši, které se vozily k prodeji na pražské trhy. Může snad jedině překvapit, že u nás stanoviště potravní daně nebylo zřízeno již dříve.
O samotném vzniku místního městiště máme zprávu přímo z libušské kroniky z pera Františka Kaplánka: „Na straně severní, kde naše obec končí směrem ku Praze a kde se dotýká hranic Velké Prahy, rozděluje se silnice na jednu ke Krči a druhou ku Bráníku.
V těchto místech zakoupilo od naší obce pozemek zvaný „Cípek u lip" za 20.000 Kč Finanční ředitelství v Praze. Na tomto pozemku byl postaven r. 1932 domek čp. 180, ve kterém je umístěn Úřad pro vybírání potravní daně.
U „potravní daně" končí také autobusová trať Elektrických podniků hlavního města Prahy, která navazuje na tramvajové spojení trati č. 14 na Kačerově."
Zmínka o autobusové dopravě v této souvislosti není zřejmě náhodná. Na potravní čáře se totiž prováděla také kontrola cestujících, kteří měli něco k proclení. Převážet potraviny, nebo jen docela obyčejné svíčky nebylo jednoduché a vybíraná daň tak na mnoha místech komplikovala rozvíjející se hromadnou dopravu. Zřejmě i to mohl být jeden z důvodů, proč první autobusová doprava přímo na Libuš končila právě u akcízu.
Citovaný zápis z kroniky je zajímavý mimo jiné i tím, že se z něj dozvídáme již zcela zapomenuté pomístní jméno „Cípek u lip". Později byl totiž tento název nahrazen právě výrazem „U akcízu". I ten dnes pomalu mizí z povědomí a je nahrazován novými. Jedním z aktuálních je, myslím, „U pizzerie." Avšak akcíz jako místní název byl všeobecně známý a užívaný. Svědčí o tom například právě kronika, ve které často slouží jako hlavní orientační bod v popisu Libuše a okolí.
Potravní čára byla zrušena v květnu roku 1942. Zřejmě v dobách války a nedostatku pozbývala smyslu. V kronice se v souvislosti s potravní daní dočítáme o tzv. šmelině, tedy o prodeji na černo, který prý tehdy velmi bujel. „Maso bylo prodáváno hlavně do Prahy. Také byl porážen „na černo" i vepřový dobytek a maso pak draho prodáváno." Pokud se na takovou činnost u někoho přišlo, následovaly nejpřísnější tresty. O hostinském Hertlovi a jeho rodině jsme se zmínili již v minulém čísle časopisu v souvislosti s tehdejším řeznictvím na konečné v Písnici. V libušské kronice se dozvíme, že: „Josef Hertl a František Černý byli popraveni na Pankráci. Antonín Hertl zemřel v koncentračním táboře v Mauthausenu."
Převzato z www stránek Prahy - Libuš